Dračí Hora

Zde se nachází tzv. "Dračí Hora" která si své jméno díky tomu , že zde v dávných dobách žili draci.V současné době se zde nachází pohřebiště draků.Ovšem že většina z nich je mrtvých , ale v kopkách pod tímto místem žije jeden z posledních a možná i úplně poslední drak , Odahviing.Někteří si jej možná dokáží splést s nějakou sochou , takže lidé navštěvující kopky může překvapit a jednoduše zabít.Kvůli tomu se zde nachází velké množství koster a těl.Vstup do těchto kopek je chráněn mrtvolami , které Odahviing oživil.K němu se dostane již málo kdo , a pokud se to povede tak drtivá menšina má to štěstí že s nimi Odahviing mluví.Z těchto kopek se zatím nikdo živý nevrátil.Vstup do kopek je schován mezi horami.

Vstup:

Odahviing:

Katashi: (Dorazil jsem na toto velmi zvláštní místo a trochu jsem se ze porozhlédl.Vypadalo vážně podivně./Hmmm....tak tohle je to slavné místo....vůbec to nevypadá dobře....a teď...kde asi najdu ten vchod...nebude to nic lehkého....jak by asi mohl vypadat??/ pomyslel jsem si./No jasně....Archív!/ dodal jsem po chvíli přemýšlení s radostí a sedl jsem si na nějaký kámen , přičemž jsem aktivoval archív a začal hledat informace o tomto místě.)

Katashi: (Docela dlouhou dobu jsem hledal nějaké informace o tomto místě.Dokonce jsem v noci spal asi jen 2 hodiny , ale vyplatilo se./Tak proto se tohle jmenuje Dračí Hora...Hmmm...kdybych možná našel přímo ty hroby....Draci vždy měli v sobě obrovskou magickou energii...možná i po smrti z ní něco zůstalo....a kdyby se mi povedlo tu energii dostat nějak do sebe....mohl bych se stát...několikrát silnější..../ pomyslel jsem si a vstal jsem.Do hlavy jsem si nahrál mapu tohoto místa s vyznačenými hroby draků a začal jsem toho místo pečlivě prohledávat)

Katashi: (Když jsem chodil mezi hroby těch draků tak jsem vždy něco ucítil.Jako bych cítil jejich poslední pocity.Poté jsem přešel k tomu největšímu hrobu , ale byl tady jeden menší problém.Vždy když jsem chtěl jít blíž ke středu toho hrobu , tak mě něco zastavilo.Byla to nějaká magická bariéra.Kousek jsem ustoupil , aktivoval archív a zase začal něco hledat.I když hledání nebylo moc dlouhé , našel jsem co jsem potřeboval.Chvíli jsem tam ještě postával) Supiritto no koe (zamumlal jsem a v té chvíli jako by mé tělo zmizelo a zůstala jen má duše.Opatrně jsem se přiblížil k bariéře a prošel ní.Poté jsem se zase zhmotnil a něco uslyšel.Nějaká věc několikrát křupla a pak se celá vrchní část hrobu propadla a já se ocitnul před nějakými dveřmi.Trochu udiveně jsem hleděl na to co se právě teď stalo , ale když jsem se rozhlédl tak jsem uviděl kameny po kterých by šlo vyjít zase nahoru.To mě ale teď nezajímalo.Spíš mě zajímaly ty dveře a konkrétně to co je za nimi.Pomalu jsem k nim přistoupil a jemně na ně zatlačil.Dveře se otevřely a já spatřil něco nevídaného.Bylo to jako nějaká svatyně.Na stranách dlouhé chodby byly různé postavy , které vypadaly jako nějací hrdinové.Na stranách každé sochy byly 2 pochodně které osvětlovaly tuto chodbu.Pomalým krokem jsem procházel tímto místem.Jednu z pochodní co byla blíže k zemi jsem si vzal do ruky.Najednou přišel konec chodby a tam byly další dveře.Otevřel jsem je.Tato místnost byla mnohem větší a na stěnách byly nějaký vytesané obrazce.Pomalu jsem kolem nich chodil , svítil na ně a prohlížel si je./Hmmmm...To vypadá..jako historie...jako bitva mezi draky a lidmi..co je tohle za místo?/ pomyslel jsem si a pomalu procházel dál.Přišly na řadu další dveře.Otevřel jsem je a tato místnost byla několikrát větší než ta předešlá.A taky šel cítit závan větru.Uslyšel jsem taky podivný zvuk.Pomalým krokem jsem procházel místností , ale mnohem pomaleji než minule.Najednou jsem stál před něčím obrovským./Kdo sem postavil tak velkou sochu draka?!Ona je snad tak velká jako originál.../ pomyslel jsem si a pořád jsem si toho draka prohlížel.Najednou se událo něco nevídaného.Ten drak otevřel oko u kterého jsem stál.Lekl jsem se , takže jsem upustil pochodeň.) Kdo se opovažuje vyrušovat mě z mého spánku?! (Pronesl drak naštvaně.Stále s udiveným výrazem jsem koukal na toho draka.) Ptal jsem se kdo mě vyrušuje! (řekl opět stejným hlasem a to jsem se já už začal trochu vracet k sobě.) Nemůžu tomu uvěřit....opravdový...živý...drak... (pronesl jsem velmi zaujatým tónem) Sakra ptal jsem se tě kdo jsi , co tu děláš a proč mě ksakru budíš! (po této větě šlo poznat že už je vážně naštvaný protože to vypadalo , že chce vstát.) Já…ehm…chtěl bych…chtěl bych se s vámi spojit….víte…po mých rodičích jsem zřejmě zdědil něco neobvyklého…já….ehm…kdysi dávno prý existovala magie…která uživateli dokázala propůjčit různé schopnosti draka…a já…já jsem zřejmě jeden z dědiců…a tak jsem myslel že…když přijdu sem…na toto pohřebiště….tak že se o dracích dozvím více a možná se i něco přiučím….netušil jsem že tady bude někdo jako vy a že ho vyruším ze spánku….já prostě….chci pomoci člověku jenž mi je blízký…ale..prostě to co jsem měl…by nestačilo…a síla kterou jsem nedávno objevil…taky není moc silná…ale….no..prý v těch časech existovalo spojení mezi uživately této magie a draky…..takže v podstatě jsem je přišel vyhledat pomoc… (řekl jsem nervózním tónem a netrpělivě očekával odpověď) Hmmm….A proč si myslíš že si zasloužíš mou pomoc co?Co z toho budu mít pak já…kdybych ti pomohl…. (odpověděl a zase si lehl) No…já…nad tím jsem nepřemýšlel protože jsem ani nedoufal v to že bych potkal živého draka….víte…v této době je to vážně vzácná událost…a pokud jí někdo přežije….tak je ještě vzácnější…. (řekl jsem a až pak si uvědomil co jsem právě řekl./No jo…teď jsem mu vlastně mohl vsunout do hlavy nápad co má dělat…/ docela vynervovaný jsem na něj hleděl.) Hmmmm….víě o tom že mě teď něco napadlo….pokud mi způsobíš nějaká průměrná zranění , tak ti pomůžu….ale…pokud mi tady zkolabuješ….tak tě sežeru….a věř mi..není to příjemné když tě drak žere za živa… (Pravil a já hluboce a prázdno polkl.) Dobrá…pokud je tohle co si přeješ…tak ať se to stane… (odpověděl jsem odhodlaně./Tohle musím vyhrát…za každou cenu…kvůli Sheille…./ pomyslel jsem si a podíval se na něj.) Někoho s takovým odhodláním se nevídí často…tebe si obzvlášť vychutnám …

…Připravil jsem se do své bojové pozice. Věděl jsem že to nebude procházka růžovým sadem , ale taky jsem upřímně doufal že to nebude peklo. Naposledy jsem se na toho draka podíval mým normálním pohledem , protože ten druhý už byl jiný. Ten druhý nasvědčoval tomu , že ho chci zabít , nebo alespoň zranit. Bylo vidět že už i drak se připravuje k boji , protože vstal. Čekal jsem až zaútočí on a on čekal až zaútočím já. Nakonec se rozhodl k útoku jako první. Zvedl hlavu , nadechl se a když jjí sklonil ke mně tak se z jeho úst valil proud silného ohně.) Kuki no koe (zamumlal jsem když byl kousek ode mne a tím jsem oheň obrátil proti jeho majiteli. Sice to draka trefilo , ale poškození na jeho těle vážně nebylo žádné./Pokud je to ohnivý drak…mohl bych ho zrani t chladem nebo ledem….jen se dostat dost blízko k němu a bylo by to…/ pomyslel jsem si a v té chvíli jsem se odvážil na tu největší kravinu na světě. Rozběhl jsem se přímým směrem na draka , ale pak jsem začal kličkovat mezi sloupy , čímž jsem snižoval šanci že se do mě trefí. Když jsem byl tak 3 metry od něj tak jsem vyskočil do vzduchu a nadechl se stejně jako on.) Fuyu no koe (řekl jsem a z mých úst se vyvalil proud ledového vzduchu , který zasáhl draka do „tváře“ , takže jsem mu trochu snížil zorné pole. Doběhl jsem až k němu a vyskočil na jeho hlavu. Vytáhl jsem zbraň a několikrát ho udeřil do namrzlých šupin. Na některých místech jsem mu způsobil menší řezné rány , ale vypadalo to že mu to nevadí. Drak se pomalu začal zase orientovat tak jsem z něj seskočil a ukryl se za sloupy co byly za ním , takže mě neviděl. Drak se začal zmateně rozhlížet a já čekal na svůj moment , který přišel za nedlouho. Byl ke mně zase zády. Potichu jsem se připlížil k jeho zádům a pomocí ocasu jsem se dostal nahoru. Jelikož s ním pořád hýbal , tak mě nemohl ucítit. Zbraň jsem chytil do obou rukou a celou silou mu jí vrazil do zad. Najednou se ozval hlasitý řev který se rozléhal do velkých dálek.) Nemožné! Tohle se ještě nikomu nepovedlo…takovou bolest mi naposledy udělal Aludin..jeden z prvních co ovládali tu tvou magii….dobrá…jak jsem řekl…budu ti pomáhat…a možná….pokud se rychle zotavíš…tak tě něco přiučím…a teď už jdi odpočívat… (pravil drak a jakmile jsem vytáhl zbraň tak se jeho rána okamžitě zacelila.) A jaké je vůbec tvé jméno? (optal jsem se) Já jsem Odahviing… (odpověděl) To jako vážně?? Vždyť doba když jste žil je už dávno pryč…vždyť už první zmínka o vás a o jiných dracích pochází zpřed 1000 let! (řekl jsem nadšeně) Možná jsem starý , ale nejsem slabý! (řekl mírně naštvaně.) Vždyť já nenarážel na váš věk! Jen když jste zažil již tolik válek…musíte toho velmi mnoho vědět! (řekl jsem , ale tohle bylo poslední co jsem řekl. Seskočil jsem z něj a lehl si někam do sena nebo něčeho v tom smyslu a usnul jsem....

Další den , nebo spíš za necelé 3 dny jsem se probral. Cítil jsem se už mnohem líp a taky plný energie. Sice jsem měl dost času a energie na trénink , ale zatím jsem chtěl spíše zkoumat tuto oblast. Začal jsem otevírat všechny možné pokoje a prohledávat je. Našel jsem několik různých beden. Některé byly zamčené , některé otevřené. Ty otevřené jsem samozřejmě prohledal , a našel vcelku zajímavou věc. Našel jsem 2 takové…podivné náramky. Nasadil jsem si je na ruce a ucítil takový podivný tlak u zápěstí. Když jsem na to místo zatlačil , tak z toho náramku vyjel nůž./Hmmm...docela zajímavá věc…kde se to tu asi vzalo?? pomyslel jsem si a v tu chvíli mě napadlo ještě něco dalšího. Přišel jsem k zamčeným bednám , ruku dal k zámku a když jsem zatlačil na to místo a nůž vyjel , tak jsem v zámku začal šťourat až se nakonec otevřel./Bingo….myslím že tohle se mi bude vážně hodit…/.V jedné z otevřených beden jsem také našel nějaké oblečení a náhodou mi padlo skoro dokonale…až na ty delší rukávy , ale ty se možná budou hodit…na schování zbraní třeba. S nově nabytými věcmi jsem se vydal do největší místnosti kde jsem se předevčírem setkal s Odahviigem. A dokonce jsem jej zde potkal i dnes. „Hmmm… Takže ses nakonec probral…myslel jsem…že se snad neprobudíš…a to by byla docela škoda….po dlouhé době je někdo , kdo má alespoň nějaké schopnosti….“ „Hmmm…ale spíš by mně zajímala jiná věc….kdo okupoval tuto jeskyni před Tebou…našel jsem totiž několik věcí…a nevím jestli si je můžu vzít…“ „Vezmi si co chceš….a tady…kdysi dávno žili nějací banditi…a když jsem sem přišel…tak si mysleli že mě můžou zabít…mýlili se…no…ale proč jsi teda přišel…jsi připraven na trénink?“ „Záleží na tom co ten trénink zahrnuje…rád bych se totiž zaměřil spíše na fyzický trénink…než na magický…“ „Myslím…že by to šlo nějak udělat…ale nejdříve…mě následuj…musíme ještě něco zařídit…“ pravil a pomalým krokem se vydal do jedné z místnosti. Já jej ovšem následoval. Došli jsme do docela prostorné místnosti kde se nacházelo něco jako oltář. Šli jsme pořád dál až jsme se zastavili před tím oltářem. „Vidíš tu knihu…tam se musíš zapsat…svou krví…a pak teprve bude naše spolupráce úplně oficiální“ Zajímavě jsem se na něj podíval a přešel k té knize. Přečetl jsem si docela hodně jmen , ale spíš byly taková starší. „Tvůj poslední spolubojovník…byli jste spolu už docela dávno že???“ pravil jsem , zatímco jsem se tam podepisoval. „Asi...před 300 lety “ „Ou…dávno..nechybí ti ty časy?….dobrá podepsáno…co máme v plánu dál???“ „Ne...nechybí mi ty časy...a trénink je plně na tobě…ale pokud vážně chceš ten trénink…tak tě mohu zavést na jedno místo…kde se ti bude dobře trénovat…nasedni…já tě tam zanesu…“ a tak jsem na něj nasedl a odlétli jsme.

Nový vzhled (neboli oblečení z beden): Zbraně z beden: 2x

Neletěli jsme moc dlouho , jelikož jsme pořád byli na terénu Dračí Hory , ale místo kam mě zavedl bylo zvláštní.I v této výšce se zde vyskytoval vodopád.A jak je to možné?Nebyli jsme na nejvyšším místě této hory...to bylo o necelých 50 metrů výš.A vodopád padal přímo odtamtud.A všechna voda stékala po velkém kameni s různými výstupky.Pokud vážně chceš trénink fyzický...vystoupej po těch kamenech nahoru...pokud spadneš tak spadneš do vody....neboli se ti nic nestane....až se dostaneš úplně nahoru...skoč do vody....pak si můžeme promluvit...nebo jít dělat něco jiného.... promluvil.Já se podíval až na úplný vršek.A nebude to trochu klouzat??Když na to padá ta voda?? otázal jsem se.Ano jistě...proto je tento trénink těžší než normální....ale také....budeš pak silnější než po normálním tréninku... odpověděl.Ahá....tak to je dobře...pak bych se chtěl proletět na jedno místo..pěšky by to bylo na dlouho... řekl jsem.Odahviing si pouze lehl kousek od vodopádu a zavřel oči.Já se dal do mého tréninku.Těch výstupků zde bylo mnoho , takže to nebyl ten problém.Problém byl ten , že vážně hodně klouzaly , takže byl zázrak když jsem se na nich udržel.A tak jsem si trénink rozdělil na 2 části.První částí bylo to že jsem se těch výstupků pouze držel.Sice na nejnižším "stupni" , ale to by mi mělo pomoc v budoucím tréninku.Chvíli jsem se tam udržel , ale pak mi sklouzly ruce.Zkusil jsem to ještě několikrát a pak se mi povedlo udržet se tam delší dobu.Něco kolem 6 minut.Pak jsem si trochu protřepal ruce , uvolnil je a připravil jsem se na výstup.Pomalu jsem začal stoupat , ale čím výš jsem byl , tím víc kluzké ty kameny byly , takže mi to dělalo menší problémy , avšak i přes to jsem šplhal nahoru.Nakonec v polovině cesty mi sklouzly ruce a já spadl přímo do vody.Byl jsem celý promočený což znamenalo nevýhodu jelikož mokré oblečení = těžké oblečení.Proto jsem si jej skoro celé sundal a dal se zase do šplhání.Tentokrát jsem se dostal trochu výš , ale i přes to jsem spadl do vody.Doufal jsem že se mi to na 3. pokus povede , ale marně.Dokonce ani 4. pokus mi moc nepomohl , ale pak se mi to končeně povedlo.Vyšplhal jsem na úplný vršek a ten pohled byl docela pěkný.Postavil jsem se na roh kamene a skočil dolů přímo do vody.Poté jsem z ní vylezl.Svítilo slunce , takže mé oblečení bylo po menší chvíli již suché.No...myslím že to nebylo...lehké....pokud nemáš nějaký další nápad...rád bych se proletěl... pravil jsem.Klidně...nasedni a řekni kam...za chvíli tam můžeme být odpověděl.Tak jo...letíme do Glades... řekl jsem , nasedl na něj a odlétli jsme.