Krámek Mistra Portrétisty (herní místo)

Ať už jste sem přišli z jakéhokoliv města, Portrétistův krámek je tiché zšeřelé místo - má sice velká okna, ale ta jsou zatažena těžkým tmavě fialovým sametovým závěsem. Vzduch je zde horký, těžký a suchý, jako kdyby to byl stan na poušti. V tenkých paprscích světla, které se sem probojovaly kolem závěsů a vrhají na zem a věci polámané světlé plochy, je vidět vířící se prach.
V první místnosti, krámku samotné jsou jenom vchodové dveře a potom závěs, který odděluje Portrétistův dům od prodejní prostory.
Na stěnách se střídají obrazy všech možných velikostí s policemi. Největší z obrazů zabírá celou jednu stěnu, na které je nakreslený, nejmenší, pověšený vedle dveří, má sotva velikost nehtu. Vše je vyvedeno do těch nejmenších detailů od realistických portrétů a krajin přes různé styly, pointilismus, abstrakce, čirá fantazie po několik geometrických útvarů. Na policích, pokud tam nejsou barvy a štětce, jsou vystavené další obrazy a nějaké zvláštní sošky zvířat, která nepřipomínají žádně existující tvory.
Prodejní pult, přímo proti dveřím, překvapivě obrazy pokrytý není. Na něm se nacházejí různé věšáčky a stojany, ze kterých visí bílé masky, některé kryjí celý obličej, jiné jsou třeba jenom škrabošky kolem očí. Na omak jsou tvrdé jako kámen a, navzdory horkému vysušenému prostředí, studené jako led. Na některých z bílých masek jsou drobné barevné detaily, slzy, natřené rty, písmena, většina z nich je ale až děsivě čistá.
Po chvíli pozorování obrazů i sošek by mohl přísahat, že se hýbou. Když se na ně ale začnete soustředit, jsou natruc nehybné jako rozbité hodiny. Je to stejná záhada, jako že se dá do toho a jednoho samého krámku dostat pokaždé z jednoho a toho samého města. Ale na Portrétistu se logika aplikovat nedá.