Jméno: Tajja Axell
Věk: 16
Pohlaví: žena
Cech: Velvet Orchid
Vlastnosti: uzavřená; nikoho neoslovuje jako první; trochu záhadná; místy drzá; když se jí chce tak i přátelská
Druh magie: hvězdný drakobijec
Hodnost: mág
Sen: najít dračici, Skypieu, která ji vychovala
Peníze: 70 000 jewelů
Zbraň: nemá
Kouzla a schopnosti:
Star dragon's roar - řev hvězdného draka
Star dragon's wing attack - útok křídlem hvězdného draka
Star dragon's whirlwind of balls - smršť koulí hvězdného draka (před Tajjou se objeví magický kruh, ze kterého vystřelují magické koule)
Star dragon's storm - bouře hvězdného draka (nejsilnější kouzlo - kolem Tajji se objeví zlatavá energie-magie, nebe nad ní se začne plnit tmavými mraky, Tajjiny oči září zlatou barvou a z nebe začnou padat meteority - jen chci podotknout, že toto kouzlo používá zcela výjimečně, takže vůbec)
Tým: žádný
Vzhled: na svůj věk hrozně malá, štíhlá, ve vlasech nosí vždy sponu ve tvaru hvězdy
Váha: 52 kg
Výška: 159 cm
Vzhled vlasů: barvu jde těžko popsat - šedo-fialová, dlouhé tak do pasu
Barva očí: oranžová
Barva a umístění značky: vlevo dole na zádech, těsně nad šortkami, barva fialová s bílým ohraničením
Má ráda: ráda sedí v noci na nějakém vyvýšeném místě a pozoruje oblohu, také ráda kreslí Skypieu
Nemá ráda: nerada vidí své přátele trápit se
Životopis postavy:
Začalo to vcelku smutně. I když, jak se to vezme. Seděla v noci na louce a měla v hlavě vymeteno. Překlad: nic si nepamatovala. Nevěděla, co dělala posledních 6 let. Takže už jsem zjistili, že jí bylo 6, aspoň nějaký pokrok. Mrkla na noční oblohu. Byla posetá spoustami hvězd. Jedna z nich se ale začala nápadně zvětšovat. A nejenom to. Bylo možné rozeznat křídla, mohutné tělo a dlouhý ocas. To na ni bylo poněkud moc. Chtěla vzít do zaječích, potom ale se jí někdo vloupal do hlavy a ona uslyšela krásný, ženský hlas. Říkal jí, aby se nebála, že bude vše v pořádku. Nějak tomu nešlo nevěřit. Už se nebála, když majitelka hlasu přiletěla blíž. Připadala si jako očarovaná. Dračice jí nabídla něco, co nečekala. Nabídla jí ochranu, domov. Nabídla se být jí rodičem. Žádné velké rozhodování se nekonalo, jednoznačně její nabídku přijala.
Tak se stalo, že se začala učit magii lovců draků, že se začala učit o vesmíru, hvězdách a souhvězdích, o všech planetách a měsících. Pozorovala s dračicí -říkala si Skypiea- hvězdné nebe a často podnikaly výlety noční oblohou. Doslova to milovala a "normální" život jí ani nechyběl, vlastně ho ani neznala. Chtěla jen, aby to trvalo napořád.
Pak se to ale jednou poněkud zvrtlo. A to tak, že pořádně. On si jeden jaksi všimne, když drak přes 20 metrů vysoký najednou zmizí. A jestli nevšimne, tak si zajděte na oční. I když tohle stejně nepřečtete, tak co. Takže abych se vrátila k tématu, Skypiea najednou zmizela. Puf! a byla pryč. Né, takhle ne, zmizela přes noc. Proč já pořád kecám o ničem?
Byl to pro ni téměř konec světa. Ne, to není to pravé. Tohle bylo horší než konec světa. Co zmůže ve světě taková pubertální holka vychovaná drakem? Nejspíš nic. Toho si byla vědoma. Sbalila si své saky paky - kterých mimochodem moc nebylo- a vydala se na cestu. Vydala se pátrat po Skypieii, vydala se objevovat pro ni dosud neznámý svět. Nebylo to jednoduché. Uzavřela se do sebe a nechtěla s kýmkoliv mluvit. Cestovala především v noci, kdy mohla čerpat sílu z hvězd, a přes den vyspávala v korunách stromů, kde se cítila blíž nebi, které ona i dračice tak milovaly. Lidé se jí začali bát. Když se zasnila, přestala na cokoli reagovat. Ztratila se ve vzpomínkách na ty skvělé časy stráveném učením a tréninkem. Se Skypieií, samozřejmě. Po čase si na tento způsob života zvykla a zamlouval se jí. Jen ta magie jí to trochu ztěžovala. Kdysi se jí opravdu ráda učila, ale teď ji bolelo čím dál víc ji používat. Né fyzicky, ale duševně. Zraňovaly ji ty vzpomínky na dračici spojené s těmi kouzly. A proto se rozhodla vzdát se části sama sebe, vzdala se magie. Přestala ji používat, už nechtěla cítit tu bolest. Tak skončila.
Takhle to trvalo několik let. Pokud mám být konkrétní, tak 5. Mohlo jí být něco kolem 16, když se stalo TO. Ano, TO. Procházela lesem poblíž města Maal Khara. Bylo něco po půlnoci - už výše jsem psala, že cestovala spíše v noci. Všude kolem bylo ticho. Šla po cestě, když najednou před sebou uviděla dvě zelená světla. A objevovala se další a další. Byli to vlci. Celá smečka vlků. Chtěla se dát na útěk, neměla šanci. Vlastně, o moc lépe na tom nebyla ani s tím útěkem, vlci ji totiž obklíčili ze všech stran. V duchu už si říkala, jestli jim bude lépe chutnat syrová nebo jestli se má aspoň trošičku osolit. Viděla, jak se jeden z vlků připravuje ke skoku, už už se chystala říct legendární: "Sbohem, krutý světe!", když tu najednou uslyšela mužský hlas a oslepilo ji světlo. Potom byla opět tma. Chvíli mžourala do noci. Když se zase rozkoukala, stál před ní neuvěřitelně vysoký muž s dlouhými černými vlasy a modro-černým kabátem. Vlci byli pryč.
Chvíli nevěděla co říct. Pak ze sebe vykroutila nějaké to "dík" a chtěla se dát na ústup. Muž ji ale zastavil a zeptal se, zda-li je zraněná. Byla líná cokoli říct, tak prostě zavrtěla hlavou, že teda ne-é a znovu se pokusila utéct, zasypala ji však další otázka. Prý co děláš v lese sama tak pozdě. Napadlo ji: jdu přece k babičce, né? Rychle tu myšlenku zahnala. Než stihla vymyslet nějakou uvěřitelnou odpověď, muž jí nabídl přenocování. Přestože byla zvyklá cestovat v noci a přestože vstávala před 3 hodinami, vidina postele namísto stromu a možná i jídla zdarma se jí zamlouvala. Přijala.
Muž se jí představil jako Yuto Came. Vyvedl ji z lesa, šli městem až dorazili k rozlehlé budově. Bylo to sídlo jakéhosi cechu, to zas tak moc nezkoumala. Yuto ji pozval dovnitř, ukázal jí pokoj i koupelnu a kamsi se vypařil. Nevadilo jí to. Čistou koupelnu neviděla už hodně dlouho a tak dala košem potoku v lese a naložila se do vany. Když se vrátila do pokoje, začal ho důkladně prozkoumávat. Měkká postel, velká skříň, psací stůl a knihovna. To poslední ji zajímalo asi nejvíce. Přestože Skypiea ji samozřejmě číst neučila, během těch 5 let si to tak nějak osvojila, proto teď začal projíždět regály, najde-li v nich něco zajímavého. Překvapilo ji, že objevila docela užitečnou literaturu. Několik knih o magii a také pár o vesmíru. Neodolala a pustila se do čtení.
Ráno přišel do pokoje Yuto, zatímco ona seděla na podlaze naprosto zaskládaná knížkami. Když si ho všimla, polekaně vyskočila, uklouzla ale na jedné z knih a převedla ukázkový pád na hubu. Yuto jí pomohl na nohy a otázal se, jak dlouho četla. Odpověď, že od té doby, co přišla do pokoje ho vyvedla z míry. Letmo se podíval, jaké knihy, že to vlastně hltala a poté ji vzal na snídani. Byla tam spousta členů onoho cechu. Překvapilo ji, že všichni vypadají neobyčejně chytře. Začala si připadat trochu trapně, protože většině toho, co od nich zaslechla, vůbec nerozuměla. Posadili se ke stolu a nějaká holka jí přistrčila talíř s chlebem. Pustila se do jídla. Yuto ji chvíli pozoroval a pak se začal ptát. Ptal se na všechno možné a jí to bylo malinko nepříjemné, ale když už ho využila jako legitimaci do knihovny, ochotně mu odpovídala. Vypadalo to, že Yuta její odpovědi typu: "vychoval mě drak a ovládám starou drakobijeckou magii" krapet překvapily. Ještě víc byl udivený, když mu řekla, že kouzla nepoužívá. To rozvířilo další jednostranně vzrušenou debatu a věřte, že její strana vzrušená rozhodně nebyla. Yuto toto téma uzavřel tím, že jí řekl, aby magii používala. Že prý to má brát jako vzpomínku na Skypieii. Ale ne jako něco bolestivého, ale jako něco, co dračice chtěla, aby ona uměla a používala. Jako její odkaz. Připadalo jí, že Yuto to říká, jakoby dračice byla mrtvá. Nelíbilo se jí to a to mu i řekla. Nevypadal, že by se jakkoli urazil ale trval si na svém. Takže to udělala jednoduše. Pokud dosud tak neučinila, tak teď přešla do módu - jedním uchem tam, druhým ven. Co říkal potom, už si nějak nepamatovala.
Když dojedla, hodila na stůl pár mincí, aby se teda jako neřeklo, poděkovala a chtěla odejít. Yuto seděl za stolem jako pařez, pak ale najednou vypustil z úst něco, co ona ani ti okolo zřejmě nečekali. "Přidáš se k našemu cechu?" Kolem zavládlo ticho. Trapné, mučivé a nekonečně dlouhé ticho. Všechny zraky se upřely na ni. Měla zvláštní nutkání zalézt pod nejbližší stůl. Tohle nečekala. Po tom, co se jí několik let lidé spíše vyhýbali, ji najednou pozvali do cechu. Nechápala to. Teď ovšem nebyl čas cokoliv chápat. Stála v místnosti, kde bylo ticho jak v hrobě a všichni čekali na její odpověď. Přidat se nechtěla a odmítnout bylo v přítomnosti tolika členů o hubu. Chtělo to něco jiného, nějakou rafinovanou odpověď. Jenomže žádná nebyla k dispozici. "Co přesně mi uděláte, když nepřijmu?" vysoukala ze sebe. Bylo ticho. Ale jen chvíli. Pak všichni vybuchli smíchem. Bylo jí to trapné a začala couvat ke dveřím. Pak ji ale zarazil Yuto, když se ujal slova. "Do ničeho tě nenutím. Jen mě zajímá tvá magie a tvé znalosti o vesmíru. To je vše." Nebyla si jistá, jestli má být šťastná, nebo si uchovat svůj postoj vyvrhela a poslat je někam. Pak si ale vzpomněla na Skypieu, jak jí kladla na srdce, že by si měla najít dobré přátele. Rozhlédla se po cechu. Viděla mnoho usměvavých tváří, mnoho lidí, kteří mohli být jejími přáteli. Uvědomila si, že její myšlenky jsou hrozně klišé, takže to rychle ukončila. Pokrčila rameny. "No, když jinak nedáte."
Obrázky:
Tajja:
- Spoiler:
Skypiea:
- Spoiler:
Magické artefakty: žádné
Předmět: Tajja Axell 
Wed May 01, 2013 7:18 pm
Takže tě vítám mezi námi.
